Slunce a dokonalé výhledy: Loučení s Tatrami na Predném Solisku

Slunce do mě nemilosrdně pražilo a na nekonečné sjezdovce ze Štrbského plesa směrem k Chatě pod Soliskom mi nenabídlo ani kousek stínu. Teploměr sice ukazoval „jen“ pětadvacet stupňů, ale na otevřeném svahu bez jediného mráčku to působilo jako výheň. Každý krok stál spoustu energie. Přesto tahle cesta představovala přesně to, co od hor očekávám. Poctivou dřinu s příslibem zasloužené odměny.

Sjezdovkou přímo k cíli

Poslední tatranský den jsem nechtěl nechat nic náhodě. Zvolil jsem jasný plán: vystoupat ze Štrbského plesa na Chatu pod Soliskom a odtud pokračovat až na samotné Predné Solisko.

Hned úvodní stoupání přes zmíněnou sjezdovku dalo mým nohám (po předchozích pěti dnech v terénu) slušně zabrat. O to zajímavější pohled se mi naskytl, když jsem dorazil k chatě. Drtivá většina lidí si totiž cestu usnadní a rovnou sem vyjede pohodlně lanovkou. Z těch turistů, kteří nakonec stanou až na samotném vrcholu Predného Soliska, si tu rozpálenou sjezdovku poctivě odšlape jen naprostá hrstka.

Rychlá zastávka na chatě mi dodala potřebnou energii a já mohl vyrazit na finální úsek. Nahoře mě pak příroda odměnila naprosto fantasticky. Na Predném Solisku panovaly ideální podmínky. Vedro ze sjezdovky zmizelo, vzduch příjemně ochlazoval lehký vítr a mně se otevřely dechberoucí výhledy na všechny strany. Seděl jsem na kameni, fotil si okolní štíty a prostě si jen plnými doušky užíval ten okamžik.

Co mě naučila rozpálená sjezdovka

Když jsem tam tak seděl a koukal do údolí, musel jsem znovu myslet na paralelu s mým pracovním životem.

Ta propocená cesta po sjezdovce, kde do vás pere slunce a vy jen monotónně šlapete do kopce, totiž přesně připomíná začátky každého většího projektu. Ať už spouštíte novou kampaň, nebo kódujete web či aplikaci, musíte si projít tou nezáživnou „černou prací“. Nastavujete analytiku, ladíte technické detaily, řešíte zádrhely a často u toho nevidíte žádný okamžitý výsledek.

Spousta lidí to v téhle fázi vzdá, protože je to příliš namáhavé a nekomfortní. Ale pokud vydržíte a odpracujete si to, dostanete se na vrchol. A ten nadhled, když projekt úspěšně běží a přináší výsledky, pak spolehlivě vymaže všechny vzpomínky na předchozí dřinu.

Poslední Kofola a pomyslné sbohem

Při cestě zpátky jsem si na Chatě pod Soliskom dopřál zaslouženou Kofolu. Po návratu dolů jsem si ještě v klidu obešel Štrbské pleso a v duchu se s Vysokými Tatrami pomyslně rozloučil.

Letošní horská dovolená přinesla naprosto všechno, co správný výlet má mít. Užil jsem si spalující slunce i těžké mraky. Utíkal jsem před bouřkou, vylezl na majestátní štíty, kochal se výhledy na klidná plesa a medvěda (toho z prvního dne) potkal naštěstí jenom jednou.

Byla to zkrátka parádní jízda. Baterky hlásí plný stav a já už se těším, co přinesou další dny v nížinách.

Deníček ze včerejšího výšlapu na Koprovský štít si můžete přečíst tady.