„V Tatrách je to moc do kopce.“ Proč mě tyhle kamenné cesty baví nejvíc?

„Alpy jsou lepší. Všude se vyjede lanovkou a chodí se jen po hřebenu. V Tatrách je to moc do kopce a je tu spousta kamenů.“ Tuhle větu jsem zaslechl cestou dolů z Koprovského štítu od jednoho staršího pána. Musel jsem se pousmát. Právě tohle nekonečné stoupání a pot na čele totiž představuje ten hlavní důvod, proč mě to tady tak strašně baví. Ale vezměme to pěkně od začátku…

Ranní mlha a prázdná modrá značka

Pátý den začal přesně tak, jak se na hory sluší. Ráno jsem vstával brzy a z ubytování vyjížděl do husté mlhy, kterou šlo sotva projet. Rychlá káva na benzince mě ale probrala a jakmile jsem dorazil na Štrbské pleso, příroda ukázala svou vlídnou tvář. Nebe vyčistilo barvy a sluníčko příjemně hřálo.

Cesta začala docela svižně. Když jsem došel k rozcestníku nad Popradským plesem v Mengusovské dolině, všiml jsem si jedné zajímavé věci. Drtivá většina lidí automaticky odbočovala na populární Rysy. Já jsem ale zůstal věrný svému původnímu plánu a pokračoval dál po modré trase nahoru směrem k Velkému Hincovu plesu, které jsem si našel v aplikaci Placehunter. A udělal jsem dobře.

Když vám hory dají energii navíc

Cesta Mengusovskou dolinou mi dala docela zabrat a stezka brzy přešla v nekonečné kamenné schody. Šlo se mi ale skvěle. Nebe postupně zakryly mraky, což vytvořilo ideální teplotu pro náročný výšlap. Jakmile jsem se vyškrábal na úroveň Hincových ok, otevřel se mi naprosto fantastický výhled na celé okolí plné vysokých štítů a hřebenů.

U Velkého Hincova plesa jsem si sedl na kámen, opřel se a jen tak poslouchal ticho. Cítil jsem se překvapivě svěží. A protože energie mi v žilách kolovalo pořád dost, padlo bleskové rozhodnutí. Tohle si dneska prodloužím až na Koprovský štít. A udělal jsem dobře, protože kdybych se rozhodl jít hned dolů, vyčítal bych si to ještě dlouho.

Vrchol mi nabídl naprosto parádní pohledy do údolí, i když okolní kopce místy spolkly převalující se mraky. Ten pocit, když stojíte nahoře a víte, že jste si každý ten výškový metr museli tvrdě odpracovat, prostě nic nenahradí.

Proč nehledám lanovky na vrchol

Během sestupu zpátky Mengusovskou dolinou se do mě znovu začalo opírat sluníčko. A právě v tu chvíli jsem vyslechl ten zmíněný rozhovor o tom, jak Alpy díky lanovkám nabízejí mnohem větší pohodlí.

Rázem mi došlo, jak moc se tenhle přístup prolíná i do mé práce. V online světě lidé často hledají tu pomyslnou „lanovku“. Zkratku k okamžitému úspěchu a rychlé řešení bez námahy. Jenže já mám rád to chození do kopce. Právě ten poctivě odpracovaný proces, překonávání překážek a občasné zakopnutí o kámen, ve mně spouští ten nejsilnější pocit z dosaženého cíle. Hodnotu výsledku totiž vždycky určuje námaha, kterou do něj vložíte.

Tradiční odměna na závěr

S touhle myšlenkou jsem s lehkým krokem sešel až k Popradskému plesu, kde jsem do sebe kopl tradiční vychlazenou Kofolu a poctivou česnečku. A protože po takovém výkonu tělo nepotřebuje počítat kalorie, v cíli na Štrbském plese jsem se za dnešní túru odměnil svým oblíbeným smažákem. Naprosto spokojený jsem pak sedl do auta a vyrazil zpět na ubytování. Pátý den neměl chybu.

Deníček ze včerejšího propršeného dne si můžete přečíst tady.